Svatý je pouze mír, nikdy válka

prayer-for-peaceMy nyní zde, společně a v míru, věříme a doufáme v bratrský svět. Přejeme si, aby se muži a ženy různých náboženství na všech místech scházeli a vytvářeli svornost, zejména tam, kde jsou konflikty. Naší budoucností je společný život. Proto jsme povoláni osvobodit se od těžkých břemen nedůvěry, fundamentalismů a nenávisti. Věřící mají být tvůrci pokoje ve vzývání Boha i v práci pro člověka! A na nás, jako náboženských představitelích, spočívá úkol být pevnými mosty dialogu a tvůrčími zprostředkovateli míru. Obracíme se také k těm, kdo mají nejvyšší odpovědnost ve službě lidem, ke státním představitelům, aby neustávali v hledání a prosazování cest pokoje, hleděli za partikulární zájmy přítomné chvíle. Kéž nezůstane nevyslyšen Boží apel na svědomí, volání chudých po míru a oprávněná očekávání mladých generací. Před třiceti lety sv. Jan Pavel II. na tomto místě řekl: „Mír je staveniště otevřené pro všechny, nikoli pouze pro odborníky, učence a stratégy. Odpovědnost za mír je univerzální“ (Jan Pavel II., Promluva v Dolní bazilice sv. Františka, 27. října 1986). Bratři a sestry, přijímáme tuto odpovědnost a znovu dnes stvrzujeme svým „ano“, že chceme společně budovat mír, který chce Bůh a po němž žízní lidstvo.

„Svatý je pouze mír, nikdy válka“ – řekl papež na setkání s náboženskými představiteli na prostranství před bazilikou.


Papež František se dnes (20.9.2016) opětovně, již potřetí během svého pontifikátu, vrátil do Assisi, aby se zúčastnil ekumenické modlitby a mezináboženského setkání, které uzavřelo několikadenní shromáždění náboženských představitelů z celého světa. Psal se 27. říjen 1986, když sv. Jan Pavel II. pozval do rodiště sv. Františka představitele různých náboženství k vícehlasé modlitbě za mír. Tehdy se jich sešla více než stovka, dnes, po třicetileté pouti organizované komunitou Sant´Egidio, se k dialogu a společné modlitbě přihlásilo více než pět set náboženských představitelů z celého světa. Petrův nástupce předznamenal svou cestu již při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty, když v homilii odsoudil modloslužbu války, vyzval k pokání a modlitbě za mír, která nemá být jen vnějškovým představením.

Vrtulník s vatikánskou delegací přistál krátce po jedenácté hodině na sportovním stadionu v Assisi, kde Svatého otce vřele přivítali místní věřící a biskup Domenico Sorrentino. První zastávkou byl františkánský konvent, kde papeže přijal jeho kustód, o. Mauro Gambetti. Římský biskup zde pozdravil konstantinopolského ekumenického patriarchu Bartoloměje I., canterburského arcibiskupa a primase anglikánské církve Justina Welbyho, syrsko-pravoslavného patriarchu Efréma II., vrchního římského rabína Riccarda Di Segniho a vícerektora káhirské univerzity Al-Azhar, prof. Abbase Shumana. Spolu se zakladatelem komunity Sant´Egidio, prof. Andreou Riccardim, se pak všichni vydali do ambitu Sixta IV., kde papež jednotlivě a osobně pozdravil představitele světových církví a náboženství, státu a kultury. Byli přítomni také biskupové umbrijského kraje a skupina válečných uprchlíků, o které se stará komunita Sant´Egidio. Dvanáct z nich se pak účastnilo následného společného oběda, během kterého předseda římské komunity, dr. Marco Impagliazzo, připomenul dvacáté páté výročí patriarchátu Bartoloměje I. (byl uveden do funkce 2.11.1991).

První odpolední hodiny papežova programu patřily soukromým audiencím se zmíněnými představiteli křesťanských církví, polským sociologem Zygmutem Baumanem, rabínem Davidem Rosenem a předsedou Rady indonéských ulema, tedy islámských učenců, prof. Dinem Syamsuddinem. Od čtyř hodin odpoledne souběžně probíhala na různých místech Assisi modlitba za mír, vedená podle jednotlivých náboženských tradic.


V dolní bazilice sv. Františka se shromáždili představitelé křesťanských církví a společenství ke společné ekumenické modlitbě, během které zazněla jména všech zemí ve válečném stavu, přičemž za každou z nich byla zapálena svíce. Papež pronesl meditaci, inspirovanou mottem mezináboženského setkání: „Žízeň po míru“ a mimo jiné řekl:

world-day-of-prayer-for-peace_assisi_2011-740x493»Láska není milovaná« – to byla skutečnost, která podle některých vyprávění zneklidňovala svatého Františka z Assisi. On se z lásky k trpícímu Pánu nestyděl naříkat a plakat nahlas (srov. Františkánské prameny, č.1413). Tatáž skutečnost by nám měla ležet na srdci, když rozjímáme o ukřižovaném Bohu žíznícím po lásce. Matka Tereza z Kalkaty chtěla, aby ve všech jejich komunitách byl v kapli poblíž kříže nápis „Žízním“. Její odpovědí, která tišila Ježíšovu žízeň po lásce, byla služba těm nejchudším z chudých. Pán totiž žízní po naší soucitné lásce a je potěšen, když se v jeho jménu skláníme k nouzi druhých. Na soudu nazve „požehnanými“ ty, kteří dali pít žíznícím a věnovali konkrétní lásku tomu, kdo byl v nouzi: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).
Ježíšova slova nás interpelují, žádají přijetí srdcem a odpověď životem. V Jeho „Žízním“ můžeme vnímat hlas trpících, skrytý křik nevinných maličkých, kterým je upřeno světlo tohoto světa, úpěnlivá prosba chudých a těch, co nejvíce potřebují mír. O mír žadoní oběti válek, znečišťujících národy nenávistí a zemi zbraněmi; žadoní naši bratři a sestry, kteří žijí pod hrozbou bombardování anebo jsou nuceni opouštět domov a migrovat do neznáma, připraveni o všechno. To všechno jsou bratři a sestry Ukřižovaného, maličcí Jeho království, raněné a vyprahlé údy Jeho těla. Mají žízeň. Často jim je však – stejně jako Ježíšovi – podáván trpký ocet odmítnutí. Kdo jim naslouchá? Kdo má starost jim odpovědět? Příliš často narážejí na ohlušující mlčení lhostejnosti, sobectví rozmrzelých a neúčast těch, kdo jejich křik o pomoc umlčují tak snadno, jako se přepíná televizní kanál.
Před ukřižovaným Kristem, „Boží mocí a Boží moudrostí“ (1
Kor 1,24), jsme my křesťané povoláni rozjímat o tajemství nemilované Lásky a zahrnovat svět milosrdenstvím. Na kříži, stromu života, je zlo proměněno v dobro. Také my, učedníci Ukřižovaného, jsme povoláni být „stromy života“, které absorbují nečistotu lhostejnosti a vracejí světu kyslík lásky. Z Kristova boku vyšla voda, symbol Ducha, který dává život (srov. Jan 19,34); tak ať z nás vychází soucit se všemi, kdo dnes žízní.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy meditace v bazilice sv. Františka z Assisi ZDE


Shromážděním všech náboženských představitelů na prostranství před bazilikou sv. Františka z Assisi dnešní mezináboženské setkání vyvrcholilo. Byl přijat společný apel za mír, který náboženští představitelé předali přítomným dětem, jež výzvu doručí hlavám států. Kromě jiných řečníků, promluvila také křesťanská učitelka z Aleppa, Tamar Mikalliová, ekumenický patriarcha Bartoloměj, izraelský rabín Brodman, patriarcha japonského buddhismu tendai, Koei Morikawa, a zástupce indonéského islámu Din Syamsuddin.
Papež František v závěrečné promluvě mimo jiné řekl:

Naše náboženské tradice jsou různé. Rozdílnost však pro nás není důvodem ke konfliktu, polemice či chladnému odstupu. Nemodlili jsme se dnes jedni proti druhým, jako se to v dějinách někdy stávalo. Aniž bychom upadali do synkretismu či relativismu, modlili jsme se jeden vedle druhého a jeden za druhého. Svatý Jan Pavel II. právě na tomto místě řekl: „Snad nikdy tak jako nyní se v dějinách lidstva neprojevila jako pro všechny evidentní vnitřní souvislost mezi autentickým náboženským postojem a velkým dobrem, kterým je mír“ (Promluva k náboženským představitelům, 27. října 1986 v Assisi). Pokračujeme v cestě započaté před třiceti lety v Assisi, kde žije památka onoho Božího muže míru, jakým byl sv. František, „ještě jednou, shromážděni společně na tomto místě, potvrzujeme, že kdo užívá náboženství k podněcování násilí, protiřečí jeho nejautentičtějšímu a nejhlubšímu východisku.“ (Promluva k náboženským představitelům, Assisi, 24. ledna 2002), že žádná forma násilí nepředstavuje „pravou povahu náboženství. Naopak je jeho travestií a přispívá k jeho zničení“ (Benedikt XVI., Promluva v Den reflexe, dialogu a modlitby za mír a spravedlnost ve světě, Assisi, 27. října 2011). Neúnavně budeme opakovat, že Boží jméno nikdy nemůže ospravedlnit násilí. Svatý je pouze mír, nikdy válka!

Promluvu pak Petrův nástupce uzavřel:

My nyní zde, společně a v míru, věříme a doufáme v bratrský svět. Přejeme si, aby se muži a ženy různých náboženství na všech místech scházeli a vytvářeli svornost, zejména tam, kde jsou konflikty. Naší budoucností je společný život. Proto jsme povoláni osvobodit se od těžkých břemen nedůvěry, fundamentalismů a nenávisti. Věřící mají být tvůrci pokoje ve vzývání Boha i v práci pro člověka! A na nás, jako náboženských představitelích, spočívá úkol být pevnými mosty dialogu a tvůrčími zprostředkovateli míru. Obracíme se také k těm, kdo mají nejvyšší odpovědnost ve službě lidem, ke státním představitelům, aby neustávali v hledání a prosazování cest pokoje, hleděli za partikulární zájmy přítomné chvíle. Kéž nezůstane nevyslyšen Boží apel na svědomí, volání chudých po míru a oprávněná očekávání mladých generací. Před třiceti lety sv. Jan Pavel II. na tomto místě řekl: „Mír je staveniště otevřené pro všechny, nikoli pouze pro odborníky, učence a stratégy. Odpovědnost za mír je univerzální“ (Jan Pavel II., Promluva v Dolní bazilice sv. Františka, 27. října 1986). Bratři a sestry, přijímáme tuto odpovědnost a znovu dnes stvrzujeme svým „ano“, že chceme společně budovat mír, který chce Bůh a po němž žízní lidstvo.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže Františka k náboženským představitelům je ZDE


Přibližně 500 náboženských představitelů podepsalo Apel za mír, jehož plné znění přinášíme:

Jsme mužové a ženy různých náboženství, kteří se jako poutníci sešli ve městě svatého Františka. Zde se před třiceti lety, roku 1986, na pozvání papeže Jana Pavla II., shromáždili náboženští představitelé z celého světa, aby vůbec poprvé velice aktivně a slavnostně potvrdili nerozlučné pouto mezi velkým dobrem, jakým je mír, a ryzím náboženským postojem. Od oné historické události se odvíjí dlouhá pouť, která již prošla četnými světovými městy, zapojila mnohé věřící do dialogu a modlitby za mír, spojila je, aniž by je směšovala, čímž dala zrod pevným mezináboženským přátelstvím a uhasila nemálo konfliktů. To je duch, který nás prostupuje: uskutečňovat setkání v dialogu, postavit se jakékoli formě násilí a zneužívání náboženství k ospravedlňování válek a terorismu. Navzdory tomu bylo v minulých letech ještě mnoho národů bolestně zraňováno válkou. Nikoli pokaždé se dospělo k poznání, že válka svět zhoršuje a že za sebou zanechává dědictví bolesti a nenávisti. Ve válce prohrávají všichni, včetně vítězů.

Obrátili jsme se k Bohu s modlitbou, aby světu daroval pokoj. Uznáváme, že je nezbytné se za mír trvale modlit, protože modlitba chrání svět a prosvětluje jej. Pokoj je Božím jménem. Kdo se dovolává Božího jména, aby ospravedlnil terorismus, násilí a válku, nekráčí Jeho cestou. Válka ve jménu náboženství se stává válkou proti samotnému náboženství. S pevným přesvědčením proto zdůrazňujeme, že násilí a terorismus jsou pravým opakem skutečného náboženského ducha.

Naslouchali jsme hlasu chudých, dětí, mladých generací, žen a mnoha bratrů a sester, kteří trpí válkou. Spolu s nimi důrazně říkáme: Ne válce! Kéž bolestný nářek tolika nevinných nezůstane nevyslyšen! Snažně žádáme státní představitele nesoucí zodpovědnost, aby byly zmařeny důvody vedoucí k válkám: lačnost po moci a penězích, chtivost obchodníků se zbraněmi, partikulární zájmy, pomsta za věci minulé. Ať vzroste konkrétní úsilí o odstranění příčin, které podmiňují konflikty: situace chudoby, nespravedlnosti a nerovnosti, zneužívání lidského života a pohrdání jím.

Kéž konečně nastane nový čas, ve kterém se globalizovaný svět stane rodinou národů. Ať se promění ve skutek naše zodpovědnost za budování pravého míru, který by dbal na ryzí potřeby lidí a národů, spoluprací předcházel konfliktům, přemáhal nenávist a překonával bariéry setkáním a dialogem. Když se dialog stává skutečnou praxí, není nic ztraceno. Nic není nemožné, když se k Bohu obracíme v modlitbě. Všichni mohou být tvůrci míru – z Assisi znovu s přesvědčením potvrzujeme své úsilí stávat se jimi s Boží pomocí, společně se všemi muži a ženami dobré vůle.

Po skončení závěrečného shromáždění náboženských představitelů se papež vydal opět vrtulníkem na zpáteční cestu do Říma.



Odebírejte aktuality mailem!


(Česká sekce radia Vatikán)