V Den památky obětí holocaustu vyzývá i Komunita Sant’Egidio k připomenutí si této tragédie, která udeřila na židovský národ. Ani 73 let po osvobození vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau nepodceňujme projevy rasismu a antisemitismu, jež se v různých podobách objevují i dnes.
25. ledna 2018 navštívil prezident Středoafrické republiky Faustin Archange Touadéra Komunitu Sant’Egidio v Římě. Po dlouhém setkání se zakladatelem Komunity Andreou Riccardim prezident během tiskové konference nastínil situaci ve své zemi, v níž Sant’Egidio působí již léta ve prospěch míru.
Před Vánoci 2017 jsme byli pozváni do televize Noe. Jestliže jste nestihli vysílání v televizi, pusťte si záznam tady 🙂 …
Pa
cienti z nemocnice v jižní Libyi v těchto prosincových dnech obdrželi první dodávku potravinové pomoci. Šlo o těstoviny dovezené díky spolupráci Komunity Sant’Egidio, zdejšího ministerstva zahraničí a mezinárodní pomoci Světového potravinového programu (WFP) při OSN v Brindisi za prostřednictví libyjské nevládní organizace STACO. Pomoc obdržela nemocnice v 30tisícovém Ubari pro pokrytí potřeb civilního obyvatelstva. Zdejší nemocnice představuje záchytný bod pro přibližně sto tisíc obyvatel žijících na poměrně rozsáhlém teritoriu.
Vatikán. V bazilice sv. Petra sloužil v neděli 19.11.2017 Svatý otec mši svatou za účasti čtyř tisíc potřebných z Říma a římského kraje Lazio u příležitosti prvního Světového dne chudých, který vyhlásil na sklonku Svatého roku milosrdenství. Papež František kázal na texty 33. neděle liturgického mezidobí a svoji homilii zakončil:
„V chudých se projevuje přítomnost Ježíše, který, ačkoli byl bohatý, stal se chudým (srov. 2 Kor 8,9). Proto je v nich, v jejich slabosti „spásonosná síla“. A třebaže mají v očích tohoto světa malou cenu, jsou těmi, kdo nám otevírají cestu do nebe, jsou naším „cestovním pasem do ráje“.
V těchto listopadových dnech se do Bangladéše vydal zástupce Komunity Sant’Egidio Alberto Quattrucci, aby distribuoval pomoc získanou z darů, které Komunita dosud přijala. Alberto se stal našim průvodcem denní realitou barmských uprchlíků:
„Je zde více než 80 uprchlických táborů – stany a baráky zhotovené z kusů plastu, dřeva a plechu postavené na příkrém terénu země a bláta vytvořeného dešti. To je prostředí, v němž bydlí množství rodin a spousta dětí. Rohingové jsou národem dětí, které prosí o to, aby mohly mít budoucnost, a jejichž život je každého dne ohrožován nedostatkem všeho, zvláště jídla a pitné vody. Z jejich tváří na vás hledí oči, až příliš velké, jejich těla jsou až příliš hubená, zkoušená hladem a únavou z dlouhých pochodů. Jsou to oči, které se na vás dívají s nadějí, zvědavostí, ale v nichž lze číst také bezmezný strach. Tyto oči jsou to, co se vás nejvíce dotkne, když vstoupíte do tohoto shluku chatrčí, jemuž se zcela neoprávněně říká ‚uprchlický tábor‘ a kde se Rohingové tísní.“