CHUDÍ

Dalším „činem“ charakterizujícím Komunitu Sant’Egidio, jejím autentickým základem a každodenní činností už od prvních let její existence, je služba nejchudším žitá ve formě přátelství s nimi. První studenti, kteří se v roce 1968 začali scházet kolem Božího slova, si uvědomili, že evangelium nemůže být žito daleko od chudých: chudí jako přátelé a evangelium jako dobrá zpráva pro chudé. Tak se zrodila první ze služeb Komunity: „Škola míru“, která nebyla jen pouhým doučováním pro děti na okraji společnosti, které žily v chatrčích na periférii Říma. Od té doby se „Školy míru“ rozmnožily v Římě a v řadě měst, kde jsou přítomny Komunity. Zvláštní pozornost je věnována dětem, které jsou nejvíce znevýhodněné a žijí v těžkých podmínkách.

Tak, jak můžeme číst ve 25. kapitole Matoušova evangelia, se toto přátelství rozšířilo i k dalším chudým: tělesně i mentálně postiženým, lidem bez domova, imigrantům, smrtelně nemocným; a na nejrůznější životní situace: vězení, ústavy pro staré lidi, tábory kočovníků, uprchlické tábory. Během těchto let se rozvinula citlivost ke každé formě chudoby, staré či nové a vylučující ze společnosti, stejně jako k netradičním podobám chudoby, jako např. k chudobě v mnoha evropských zemích představované starými lidmi, kteří jsou sice materiálně zajištěni, ale žijí velmi osamoceni.

Sant’Egidio se identifikuje se svými nejmenšími bratry ve všech chudých bez výjimky, kteří jsou v plném smyslu slova členy rodiny Komunity. Kdekoli je Komunita Sant’Egidio, od Říma po San Salvador, od Kamerunu po Belgii, od Ukrajiny po Indonésii, vždy je tu přátelství a blízkost k chudým. Žádná Komunita, ani ta nejmladší není tak malá nebo slabá, aby nemohla pomáhat dalším chudým. To je dar vdovy, který má velkou hodnotu před Pánem (Mk 12, 41).

CHUDÍ

Přátelství hřeje i v chladném Rusku

menzu Komunity navštívila belgická královna

Zhoršení situace lidí bez domova v Maďarsku

Baráček svatého Jiljí v Olomouci otevřel své dveře potřebným

Český rozhlas Olomouc na návštěvě

V zábavním parku s dětmi ulice