Papež Františe
k hovoří o migrantech jazykem, jenž se liší od toho, který používá většina evropských vlád. Obzvláště ty, které považují uzavření hranic za obranu křesťanské a národní identity. Obvinění vznášená vůči papeži, tvrdící, že obhajuje „zavržené osoby země“ a zároveň ignoruje důvody jednotlivých států, nejsou žádnou novinkou. Papež je naproti tomu přesvědčen, že migrace představuje historický fenomén, který je třeba řídit humánně a prozíravě: „Přijímat, chránit, podporovat a integrovat“ – to jsou čtyři slova, kolem kterých se točí jeho poselství ke světovému dni migrantů a uprchlíků 2018, jež představil včera. Připomíná v něm hodnotu osoby každého migranta a jeho práva uznávaná na mezinárodní úrovni. Papež zde například uvádí: „Kolektivní a svévolné vyhánění migrantů a uprchlíků nepředstavuje adekvátní řešení, zvláště pokud se uplatňuje vůči zemím, které nerespektují důstojnost člověka a jeho základní práva“.
Svatý stolec není ani zdaleka v zajetí utopie a hovoří zcela v kontextu mezinárodního práva. Jeho poselství obsahuje množství návrhů: „programy soukromé a komunitní ochrany“, „humanitární koridory pro ty nejzranitelnější uprchlíky“ (které jako první otevřela Itálie pro Syřany), „zvláštní dočasná víza“ pro osoby prchající před válkou, jako jsou syrští a iráčtí uprchlíci, kteří často postrádají oficiální status v sousedních zemích. Papež požaduje otevření legálních cest, které jsou jediným řešením proti převaděčským mafiím. Nejenže „křesťansky“ vyzývá k přijímání těchto lidí, ale načrtává také obraz Evropy nacházející se v demografické krizi. V dubnu to František vyjádřil takto tvrdě: „Jsme civilizací, která nerodí děti, a zároveň zavíráme dveře migrantům. Tomu se říká sebevražda“. Jorge Bergoglio je Argentinec, který si pamatuje, jakým způsobem utvářela vývoj jeho vlastní země migrace. V důležitém projevu vysloveném na Římské univerzitě III řekl: „Migrace není nebezpečím, je výzvou k růstu. Ten, kdo toto říká, pochází ze země složené z více než 80 procent z imigrantů“. Při pohledu na evropskou historii papež poznamenal, že ona sama se utvářela v etnickém tavicím kotlíku: „Říkám si, kolik invazí již Evropa zažila?“
Ve Františkově uvažování je klíčovým pojmem integrace. Ve svém poselství trvá na „právu na národnost země, kde se narodí“ pro děti imigrantů, což podporuje integraci. Vyzývá k procesu regularizace osob žijících v zemi již delší dobu, čímž by se zabránilo jejich vytěsnění na okraj. V této perspektivě představuje rozhodující etapu reunifikace rodin. Imigrace přináší každým dnem nové polemiky a vášnivé debaty. Skutečných odpovědí existuje málo. Toto poselství pár takových nabízí; umožňují vyjít ze slepé uličky ilegality a krutosti. Papež je zvláště přesvědčený o tom, že zájmy těch, kteří tlučou na dveře Evropy, nejsou v protikladu k zájmům Evropanů a vyzývá nás, abychom tomu lépe porozuměli: „Zavírat dveře, zavírat srdce, to není lidský přístup – v dlouhodobém horizontu se nám to vrátí“, prohlásil během tiskové konference. Jeho poselství svědčí o jeho „dalekozraké“ vizi. Tváří v tvář takto rozsáhlému fenoménu lze totiž vycítit krátkozrakost nacionálních perspektiv, zatímco imigrace by naopak mohla být velkou příležitostí k vyzrání evropské politiky.
Il Corriere della sera, 21. srpna 2017