Řecký ostrov Lesbos se nachází na samotných hranicích Evropy ve Středozemním moři. Pouhých několik kilometrů jej dělí od Turecka. Sem od roku 2015 dopluly tisíce uprchlíků pocházejících z různých krizových oblastí Sýrie a Afgánistánu v naději, že dospějí do Evropy. Ve skutečnosti tím pro mnoho z nich začal dlouhý pobyt na Lesbosu, trvající měsíce, někdy i roky.
V tyto dny navštívila ostrov delegace Komunity Sant’Egidio v čele s Andreou Riccardim a Danielou Pompei. Mohli jsme tak na vlastní oči vidět těžké životní podmínky uprchlíků. Na ostrově jich žije kolem sedmi tisíc. Všichni se nevejdou do „oficiálních“ táborů postavených a řízených mezinárodními společenstvími, jako je turecká vláda a Evropská unie. Tyto tábory, jež byly původně zamýšlené coby „třídící centra“ k pouze několikadennímu pobytu, dnes hostí zhruba polovinu uprchlíků. Další z nich se usadili v „divokých táborech“ za nesmírně obtížných podmínek, ukrytí pod strany a pochybnými přístřešky.
Velké množství z těchto uprchlíků (více než 30 %) tvoří děti a dospívající. Je zde chladno, vane ostrý vítr a v mnoha barácích chybí topení a tekoucí voda. Ani s přítomnou zdravotní pomocí není možné plně čelit této situaci.
Největší tábor na ostrově, Moria, se rozprostírá na velkém kopci proti moři. Právě odtud odcestovalo několik uprchlických rodin do Itálie, které sem pozval papež František a ujala se jich Komunita.
Setkání s uprchlíky bylo dojemné. Radost z návštěvy, z toho, že mohou povyprávět o svých těžkostech a nadějích, se projevila ve slovech a pohostinnosti těchto lidí. V zimě zalézající až za nehty se skupina mladých pokusila co nejlépe vyhřát přístřešek ze dřeva a plastů, aby uvnitř mohla přijmout italské přátele, zatímco jiná rodina tábořící ve stanu se s námi chtěla podělit o chleba připravený v improvizované peci.
Na ostrově Samos, který se nachází nedaleko, jsme se setkali s podobnou situací. Životní podmínky uprchlíků se celkově jeví jako skutečně těžké a nejistota ohledně budoucnosti situaci ještě zhoršuje. Jde o vážné utrpení, nad kterým nemůžeme nadále zavírat oči, a jež je výzvou pro svědomí Evropy.