Málokoho napadne, že covid-19 má zvláštní psychický dopad také na obyvatele věznic – již deset měsíců sem stejně jako téměř do všech rezidenčních zařízení, jako jsou nemocnice, domovy důchodců a léčebny, nemohou vůbec či jen velmi omezeně chodit na návštěvy rodinní příslušníci či dobrovolníci. Mít kontakt s blízkými je někdy možné jen prostřednictvím videohovorů nebo, v řidčích případech, skrz prosklenou stěnu. Kromě toho epidemie pozastavila všechny vnější aktivity – svět venku se pro vězně zdá čím dál vzdálenější a nedosažitelnější.
K tomu se přidávají ještě další faktory, které situaci vězněných činí obzvláště obtížnou – přelidněnost věznic, která způsobuje strach a neklid, protože v celách, kde žije až šest osob, je soukromí něco prakticky nemožného. I to je důsledkem zpomalení výkonu justice vlivem pandemie, stejně jako všeobecný pocit úzkosti a strachu kvůli jejímu dlouhému trvání. Je mnoho vězňů, kteří ztratili své blízké, někdy dokonce rodiče, mnoho jich pociťuje úzkost z toho, že nemohou nic udělat, aby svou rodinu venku ochránili.
Toto vše se od nich dozvěděli dobrovolníci, kteří o Vánocích dostali speciální povolení navštívit v malých skupinkách věznice v italských regionech Lazio, Kampánie, Ligurie, Piemont, Toskánsko, Abruzzo, Umbrie a na Sicílii. Tyto návštěvy přinesly útěchu, lidské teplo a také pěkné dárky, které pečlivě připravilo množství přátel z Komunity Sant’Egidio z celé Itálie. V některých případech rozdali dobrovolníci červené balíčky sami, často je však svěřili vězeňskému personálu, který byl všude velmi nápomocný. Tyto balíčky obsahovaly důležité praktické věci jako teplé oblečení, hygienické potřeby, roušky, ale také luxusnější věci (například parfém, bižuterii pro ženy). Všichni obdarovaní vězni pak dostali teplou vlněnou čepici, ručně pletenou komunitními přáteli. Právě čepice se stala nejoblíbenějším dárkem, protože přinesla zvláštní lidské teplo, je něčím osobním.
Ženy z věznice Pouzzoles nedaleko Neapole napsaly jménem všech: „Tato strašná pandemie rozesela strach z toho, že ztratíme tu nejcennější věc, kterou na světě máme – naše nejbližší. Přesto, navzdory utrpení, obtížím a strachu existují lidé, kteří se i nadále starají o druhé“.